JIŽNÍ FRANCIE

Tuto cestu jsme podnikli v esti lidech s auty VW Golf a Citroen ZX. Osádka Golfa: já, Mía, Láďa. Osádka Citroena: B, Martina Vláďa.
 

1. Pátek 18.6.1999 V 18h jsme odjeli směr Rozvadov.


2. Sobota 19.6 Největí radost dne: auto má mení spotřebu ne se očekávalo 5,5l/100km.

V 9h jsme si udělali zastávku na snídani, abychom se posilnili na cestu do Lyonu.To posilnění bylo opravdu zapotřebí, ale jen to nepomohlo, i tak jsme cestou asi dvakrát zabloudili, protoe jsme se snaili co nejvíce se vyhnout placeným dálnicím.Před polednem jsme dorazili do Lyonu, ale totálně jsme se tam zamotali. Ony toti francouzské silnice nejsou moc dobře značené a ne si na to člověk zvykne, nějaký čas to trvá. Lyon jsme si tedy prohlédly jen z okénka aut, ale několik informací o něm zde uvedu. Nachází se vúdolí Rhony. Jde o někdejí hlavní město Galie po jejím dobytí Římany. Za shlédnuté zde stojí náměstí Bellecour, hlavní obchodní třída Rue de la Republique, Place des Terreaux ? náměstí se starými paláci a slavnou kanou.

Starý Lyon ? při pravém břehu Saony, se zachovalými gotickými, renesančními a klasicistními domy a s kostelem St Jean (část románská z 11. Stol, kaple a orloj gotické z r. 1255 a 1274)

Pahorek Fourviere, akvadukt, velký bludný balvan ? byl sem dopraven ledovcem z Alp ve starích čtvrtohorách.

Ten den jsme měli v plánu dojet co nejblíe kaňonu Verdon. Ale bohuel se nám to nepovedlo. Jetě před Grenoblem B dvakrát vařil. Ke vemu jetě jel za námi a my jsme ho ztratili, natěstí jsme to včas zjistili a vrátili se pro něj. Poprosili jsme jednu starí paní o vodu do chladiče a jelo se dál. Projeli jsme Grenoble, město , kde se konaly zimní olympijské hry. Město je lemováno Alpami a je zde mnoho úchvatných pohledů na hory. B jel tedy pak ji první, kdyby se náhodou vyskytly dalí problémy. A ty se také dostavily. Opět jsme vařili. Kluci odsunuli SPZku vý, aby k chladiči mohlo více vzduchu a zapojili ventilátor na přímo.. Ji nemělo cenu ten den jet dál, tak jsme se vrátili kousek zpět do Municipal kempu do města VIF, který byl nejlacinějí ze vech kempů ve kterých jsme pak spali. ( 10F na osobu)

3. Neděle 20.6 Vstali jsme v 7h a v 9.30 vyrazili směr Verdon.Cestou jsme se zastavili v městečku Sisteron, které je opravdu moc krásné. Ona jsou vak pěkná kadá městečka K Verdonu jsme dorazili a kolem 16h, přece jen to byl kus cesty a jetě k tomu v horském prostředí plném serpentin. Projeli jsme tedy jen vyhlídkovou trasu kolem Verdonu a pěí túru jsme odloili na druhý den. Okruh kolem kaňonu z Comps-s-Artuby zahrnuje nejkrásnějí vyhlídková místa.Ubytovali jsme se v kempu u jezera Lac de S te Croix. Večer jsme se li jetě do jezera vykoupat, byl to fajn pocit po té dlouhé cestě. Voda byla krásně teploučká ačkoli jsme byli v horách. Celý den bylo nádherné počasí. Ulehli jsme brzy, protoe jsme měli v plánu druhý den brzy vstávat a čekal nás perný den.

4. Pondělí 21.6 Vstávali jsme v 6h, ale zbytečně. V kanceláři kempu, kde jsme měli platit, měli otevřeno a od 8.30. Od té doby jsme měli snahu platit vude předem. Zbytečné vstávání se nelíbilo hlavně osádce druhého auta a také u jsme je za celou cestu nedonutili k tak časnému vstávání L. Před 10h jsme konečně dorazili k Verdonu a vyrazili na pěí tůru od chaty Point du Sublime směrem k Martelově chatě. K té jsme vak u nestoupali, doli jsme jen k tomu stoupáku. Byla by to zbytečná námaha a přece jen, museli jsme se jetě celu tu trasu vrátit.

Verdon - Velký kaňon řeky Verdon, nejvelkolepějí přírodní výtvor tohoto druhu v Evropě, v podhůří Přímořských Alp, 65km od Cannes. Svými rozměry, strmostí stěn a divokostí okolní přírody předčí i pověstný kaňon Tarnu v Causses. Hloubka 250 a 700m, ířka při dně 6-100m, při horním okraji 200 a 1500m , dlouhý 21km. Nevede jím ádná cesta, jen jedna jeho část byla zpřístupněna pěím turistům, kteří podstoupí náročnou 5h túru.

V 15.h jsme tedy ji seděli v autě a mířili k Nice. Asi 20km před Nice jsme se utábořili v kempu ve vesničce La Colle, kde byl i bazén, a tak jsme se před spaním byli vykoupat. Cena kempu pokračovala ve vzrůstající tendenci, ale natěstí jsme ji během cesty více neplatili Ulehli jsme celkem brzy, znaveni námahou, ale stála to za to.

5. Úterý 22.6 Hláka dne jednoho z řidičů:" Do prčic, mně ty světla vůbec nesvítí, cos tím zase je?". Řekl to v tunelu, kdy měl na očích sluneční brýle

Vstávali jsme v 8h a vyrazili do druhého nejmeního státu - Monaka s částí Monte Carlo , kde se jezdí velká cena Formule 1. Projíděli jsme naím prvním přímořským městem Nice. Je to nádherné přímořské město, se vím vudy - pláe, palmy, hotely, restaurace a hlavně draho. Zastavili jsme se na vyhlídce v městečku Eze, kde byla opět preventivní zastávka kvůli teplotě auta.

V Monaku jsme zaparkovali na parkoviti u botanické zahrady. Navtívili jsme kníecí palác, kde jsme stihli přesně ve 12h výměnu stráí. Přili jsme na minutu, co minutu, na vteřinu přesně . Dalí zastávka byla v Oceánografickém muzeu, kde jsme se dokonce ztratili, ale po půl hodince se zase nali. K vidění zde byla spousta vodní havěti a mnoho exponátů získaných při zámořských plavbách. Sbírku v tomto muzeu vytvořil známý cestovatel Jean Jack Custau.

Samozřejmě jsme se li podívat i ke Casinu, to by jinak nebyla ani návtěva Monaka

Při návratu k autu jsme v křivolakých uličkách zabloudili a kdy jsme se zeptali jedné paní na cestu k botanické zahradě, odpověděla: "Vdy u jste ve Francii a ne v Monaku" Ono to Monako je fakt straně malé.

Jetě jsme vyjeli na vyhlídku La Turbie, odkud je nádherně vidět celé Monako včetně kusu Itálie.

Při cestě zpět jsme projíděli Nice, stejně jako ráno, s tím rozdílem, e teď byla pořádná dopravní zácpa. Francouzi jezdí jak ílenci, take nebylo divu, e jsme viděli i jednu autonehodu

Přespávali jsme v kempu jako den předtím, a ubytování jsme stihli tak akorát. Dorazili jsme v 18.45 a otevřeno bylo jen do 19h . Večer jsme si popili něco červeného vínka a li spát.

Nedaleko Nice je městečko Antibes, odkud se dá plout lodí na ostrov, kde byl vězněn ?Mu se eleznou maskou? ? dvojník Ludvíka IV.

6. Středa 23.6 Tento den jsme nabrali směr Cannes. Je to druhé největí město na Riviéře, a do r.1834 bylo rybářským přístavem, pak přeměněno v lázně. Po druhé světové válce se z něj stalo letovisko.

Společenským střediskem je iroká třída Croisette s palmami, táhnoucí se od přístavu podél pláí, zimního kasina k mysu Cap de la Croisette s letním kasinem (Palm Beach Casino) Uprostřed třídy lemované luxusními hotely a pensiony jeFestivalový palác z roku 1949, v něm se konají světoznámé filmové festivaly.

Palác byl bohuel částečně pod leením, protoe se přistavoval. Prohlédli jsme si samozřejmě i otisky slavných osobností. S otiskem ruky Bruce Willise mám jeden zajímavý záitek.Jen pro vyjasnění, Bruce Willis je můj oblíbenec JNoa zrovna na jeho otisku měla svačinu jedna maminka s malým dítětem. Jene já jsme si chtěla ten otisk zkrátka vyfotit. Poprosila jsem tedy tu maminku, jestli by se nemohla o kousek posunout. Zbytek naí výpravy z toho měl obrovskou srandu, e prý ani malé děcko nenechám najíst. Je tam opravdu spousta známých herců - Belmondo, Lorenová, Peck, Stallone, Stoneová,Van Damme, Marais?

Na zbytek dne jsme si li u jen lehnout na plá (pro změnu k mé nevoli J, nerada trávím čas nicneděláním). Stanovali jsme v kempu u městečka Agaya, popili vínka a li spát.
7. Čtvrtek 24.6 Ráno kluci umyli v kempu auto, co bylo v ceně!, a jeli jsme hledat četníka do San Tropes.Je to velmi malé letovisko, které ije jen cestovním ruchem a v zimě byste tam nepotkali ani človíčka. Je to sice malé městečko, ale policejní stanici, kde se natáčel známý film s L. de Funésem Četník ze San Tropes jsme nenali. Koupila jsem si tedy aspoň pohlednici a není divu, e jsme to nenali. Je to naprosto nenápadný domeček, zastrčený mezi ostatními. Ze San Tropes jsme popojeli blí k Cogolinena plá. Já jsme se la projít po pobřeí a ostatní se li smait na plá. Při prohlídce mnoha lodiček jsem poádala jednoho kolemjdoucího, aby mě vyfotografoval. Byl to Angličan a malým pejskem Schi-Tzu, kterému říkal Winston, tak jsem vyfocená i s Winstonem J Skvěle jsme si popovídali, byl to moc milý člověk. Dokonce znal p.pačka z druhé světové války, ale sám v Praze nikdy nebyl, i kdy se tam prý chystá. Mezitím Vláďu spálila v moři medúza, tak měl na zádech pořádný flek. Po procházce a po pokecu s Angličanem jsem se la koupat i já a pak jsme se jeli utábořit blízko k Toulonu. Projíděli jsme městečkem Hyéres, kde jsme se v úzké uličce potkali s protijedoucím Renaultem 19 a podali si ruce se zrcátky . Kemp byl dost blízko letitě, take jsme měli strach, jak to bude vypadat v noci, ale natěstí v noci letadla moc nelétala. Ale alespoň jsme si pořádně z blízka prohlédly spodky letadel V kempu bylo i několik stromů meruněk, tak jsem se pořádně nadlábli a natrhali si zásoby i na druhý den. K večeru jsme se jetě li projít na plá, kde bylo v tuto dobu moc příjemně a to brouzdání ve vlnkách bylo přímo úasné

8. Pátek 25.6 Dopoledne jsme se vykoupali naposledy v moři a vyrazili do Toulonu

Je to město s největím válečným přístavem, 48km od Marseille. Koncem 16. Stol se stal Toulon válečným přístavem, kotvily zde obávané galéry, plavidla s 25-26 vesly na kadé straně, k jejich obsluze byli odsuzováni vězňové, hlavně političtí. Přístav byl postupně opevňován, 1793 zde Napoleon Bonaparte jako dělostřelecký kapitán dosáhl prvního vojenského úspěchu. V listopadu 1942 zde potopili Francouzi svou válečnou flotilu, aby nepadly do rukou Němců.

Obeli jsme přístav a ve 14h jsme jeli vyhlídkovou lodí na prohlídku vojenského přístavu. Projíďka to byla příjemná, ale na lodi bylo ukrutné horko, sluníčko pěkně připalovalo a tak jsme se skoro vichni připálili. Komentář k jízdě byl bohuel jen ve francouztině, take z toho člověk nic neměl, ale stačilo to vidět. V přístaviti jsem se jetě chtěla vyfotit s nějakým námořníkem, jene v tu dobu, kdy jsme tam byli se tam nikde ádný nevyskytoval, jen kdy jsme byli na lodi. Zkrátka smůla.

Marsailles jsme bohuel vynechali, ale ona tam jsou stejně jen samá muzea a vlastně jetě jedna zajímavost. Dá se tam odsud plout k ostrovu If, kde byl vězněn hrabě Monte Christo.

Dál u jsme jeli co nejblíe k Aix - en - Provence. Cestou jsme si říkali, sakra to je ale zataeno, to bude asi pěkně pret. Zataeno nebylo, byl to velký lesní poár. Pěkně jsme to objeli dokolečka dokola a potkali jsme spoustu hasičských aut a na obloze jsme viděli i letadla, která na poár shazovala vodu. s Poár v té oblasti asi nebyl a ádná vzácnost, protoe vude byly zákazy rozdělávání ohně a v kempu byl na kadém druhém stromě hasící přístroj. Stanovali jsme v kempu, podle mě dost blízko tomu poáru, dokonce i popel nám padal na stany. Kemp byl dost levný a dokonce i s bazénem a majitelem byl takový skvělý děda. Akorát ta zem tam byla dost tvrdá, take vekeré kolíky na stan jsou od té doby ohnuté.

9. Sobota 26.6 Neuhořeli jsme. Oheň byl přes noc opravdu uhaen. J Tento den byl první, kdy nám nesvítilo sluníčko, po poledni dokonce začalo i pret.

Nae první cesta tohoto dne vedla do Aix en Provence . O tomto městě se říká, e je to město tisíce kachen, pardon kaenJ a opravdu jich tam bylo dost, těch kaen.

Dalí zastávka byla v Arles,kde jsou římské památky.Arles je spojeno se jmény Mistral, Daudet, Gounod, Bizet a van Gogh ? strávil zde poslední dva roky ivota a namaloval tu přes 300 pláten.

Navtívili jsme Římský amfiteátr z 1. stol př.n.l., patřil k nejstarím v římské říi. Má rozměry 136x107m, ochozy mohly pojmout 21000 diváků. Ze tří pater se zachovala dvě, kadé se 60 arkádami. Vysoká zeď kolem arény naznačuje, e se v ní konávaly zápasy dravé zvěře. Kruhové galerie jsou kryté ohromnými plochými deskami. Po zániku římské říe byl amfiteátr přeměněn v pevnost, později v zásobárnu stavebního kamene. Od roku 1925 začalo jeho restaurování.

Antické divadlo bylo bohuel zavřené. Jde o stavbu z doby císaře Augusta, které od 5. stol slouilo jako lom kamene na stavby kostelů, hradeb a domů. Mělo 102 metrů v průměru, kapacitu 7000 diváků. Dnes je zachován pouze zlomek ochozu, přeměněný na citadelu, zbytky kdysi skvělé zdi scény a několik stupňů hleditě.

V Arles je moné dále vidět Palais Constantin ? zbytky paláce císaře Konstantina, nejrozsáhlejí římské lázně, které se v Provenci dochovaly, Les Alyscamps ? jedna z nejznámějích nekropolí západního světa od římských dob do konce středověku. Byla zaloena v dobách křesanské antiky Římany. Podle jejich zvyku se prostírala podél iroké ústřední aleje a kolem kostela St Honorat. Hřbitov se stále roziřoval, počet hrobů narůstal do tisíců, vzniklo zde 17 kostelů a kaplí. Od renesance vak začaly antické náhrobky mizet, páni z Arles jimi obdarovávali své hosty, mnii je uívali na stavbu koselů a kláterů. Dnes upoutá zejména platanová alej se dvěma dvojitými řadami sarkofágů a torzo kostela St. Honorat. Église St. Trophime? původně karolinský kostel z 9. Stol, od základu přestavovaný v 11., 12., a 15. Stol. Byl povýen na katedrálu ? roku 1178 v něm byl korunován na arelatského krále Bedřich I. Barbarossa. Nejvzácnějí je portál, mistrovské dílo provensálského románského umění, zdobený plastikami Posledního soudu. Uvnitř cenné řezby ze slonoviny z 11. A 12. Stol. Cloitre St. Trophime ? kláter, kdysi určený jako obydlí kanovníkům katedrály. Je vyhláený předevím svou kříovou chodbou

Kadopádně po pohlídce těchto památek, ti co byli v Řecku, prohlásili, e je to pěkná bída. Kousek od Arles jsme jetě navtívili hrad Tarascon a opět mohu prohlásit, kam se hrabe na nae hrady. Posledním zastavením byl akvadukt Pont du Gard . Jde o největí a nejzachovalejí římský akvadukt, jeden z divů antického světa. Překlenuje mostní konstrukcí údolí řeky Gard mezi Nimes a Avignonem l. A slouil k zásobování římského města Nemausus pramenitou vodou zachycovanou poblí Uzés, s výlukami způsobovanými válkami slouil 9 století. Byl celkem 50km dlouhý. Přes údolí řeky Gardu byl veden po dvoupatrovém mostě, take celá stavba činí dojem mostu třípatrového. Stavba byla celkem 49m vysoká a v nejvyí části 3m iroká a 275m dlouhá.. U hotelu Pont du Gard je Synatrová jeskyně. Na akvadukt se ročně přijde podívat přes 2 miliony turistů.

V kempu, kde jsme přespávali tento den bylo dosti runo, ale nám to nijak nevadilo, přece jen u jsme z toho cestování byli dost unaveni.

10. Neděle 27.6 Dopoledne, no lepí bude říct kolem poledne, jsme navtívili Avignon. li jsme opačnou trasou ne je běné, take jsme si nejdříve prohlédli slavný avignonský most, kde vichni tančí (mimochodem není to pravda), kdysi byl 900 m dlouhý, dnes z něj zbyly pouhé 4 oblouky. Spojoval Avignon s Novým městem na druhém břehu Rhony, na obou stranách byl střeen věemi. A teprve pak jsme li do Papeského paláce. Avignon leí při Rhoně Vystřídalo se zde 6 papeů, byl vystavěn a opevněn obrovský hrad, město bylo také opevněno. Avignon byl místem azylu, kam se uchylovali heretikové i idé. Hradby vystavěné papei ve 14.stol jako první obranná linie, z vojenského hlediska vynikající dílo, které předběhlo o 100 let svou dobu.

Palais des Papes ? papeský palác a zároveň obdivuhodná pevnost, výka věe 50m, rozloha 1,5m2. Kolem ústředního dvora byl vybudován v letech 1334 a 1342 Palais Vieux (Starý palác) ? dílo Benedikta XII., a v letech 1342-1352 Palais Nouveau (Nový palác) Klimenta VI, skutečný palác, který odpovídal tědré a uměnímilovné povaze tohoto papee. Interiér paláce je bluditěm sálů, chodeb a kaplí, jejich skvělá výzdoba a zařízení byly za Velké francouzské revoluce a napoleonských válek zničeny.V přízemí Starého paláce je nejzajímavějí konzistoř (iroký reprezentativní sál pro zasedání sboru papee, dnes vyuíván pro slavnostní příleitosti), přilehlá kaple St. Jean s freskami připisovanými Matteu Giovanettimu da Viterbo, oficiálnímu malíři Klimenta VI., v 1. Patře je sál zvaný Grand Tinel sfreskami italského malíře ze 14. Stol Simona Martiniho, kaple St. Martial, papeská lonice s předsíní, pokoj Klimenta VI., kaple papee Klimenta VII. A konkláve ? sál, kde se uzavíral sbor kardinálů při volbě nového papee. Rocher des Doms (Skála Otců) ? nejvyí bod města s krásnou zahradou a vyhlídkou do irokého okolí. Na vrcholu je katedrála Notre-Damr-des-Doms ? stavba ze 12. Stol. S románskou zvonicí a kupolí, v chóru je arcibiskupský stolec z bílého mramoru ze 12. Stol.

Odpoledne bylo zasvěceno kaňonu Ardech. Na Verdon sice nemá, ale i tak jsme viděli spoustu úchvatných pohledů. Cesta kolem kaňonu končila u Pond d´Arch. Dalo by se to přirovnat české Pravčické bráně. Během cesty mělo opět druhé auto problém. Sice nevařili, ale také to stálo za to. Do benzínového potrubí se jim dostal nějaký "sajrajt" a ucpal jim přívod benzínu a autu se nechtělo jet dál. Natěstí se to po chvilce usadilo a dojeli jsme k nejblií pumpě, kde jsme načerpali benzín. Byl sice o dost drahý, ale co se dalo dělat, hlavně e se jelo.

Ubytovali jsme se v kempu, kde byl zase bazén, tak jsme se jetě vykoupali a pak jsme měli co dělat, abychom postavili stan, protoe začalo pret a byla pořádná bouřka. Natěstí se večer jetě vyjasnilo, a tak jsme měli si uili poslední večer ve Francii. Před spanímjsem se jetě byla projít a seznámila jsem se psem v kempu.

Jo a tento den jsme měli jednoho oslavence. Láďa měl svátek J

11. Pondělí 28.6 Tak je tu den odjezdu. Před námi je u jen dlouhá únavná cesta domů. Ráno jsme si přispali, pořádně jsme se najedli a po poledni vyrazili. Cestou jsme jetě viděli spoustu nádherných vesniček a vinic. Nakupili jsme dárky domů a utratili poslední franky. Bohuel se nám to moc nepovedlo, protoe v supermarketu měli patně označené ceny a my jsme si nakonec museli vypůjčit několik franků z druhého auta.

12. Úterý 29.6 V 1.30 jsme přejeli francouzsko-německé hranice a popřáli Bmu k svátku. V Německu jsme se jetě stavili v ALDI pro čokolády ve Vohenstrauss. Kolem 9 h jsme přejeli česko-německé hranice.

Celkem jsme ujeli cca 4000 km.

Zpět