Š V É D S K O 1999

 

Někdy na jaře roku 1999, těsně po návratu z Kanady se na internetu po ICQ seznamuji s mnoha lidičkami z Česka i ze vzdálenějších koutů světa.

Seznamuji se s Nellou. V nicku má krásného modrého motýlka a i ona sama má lehkost a krásu tohoto tvorečka. Je to svým způsobem jedinečný človíček, což vzápětí poznávám….A ne jen jednou J !!!!!!!

 

Jak to vlastně všechno začalo???????

 

Jednoho večera ,no bylo to spíš k ránu, někdy koncem července , si zase povídáme o všem možném a já ji posílám další ze svých zvědavých otázek:

,,…a odkud vlastně jsi ?”, ptám se . Dostává se mi odpovědi, že z jihu Švédska z města Malmö.

,,….. jééé tam jsem ještě nebyla….” zní moje spontánní reakce.

,,…tak přijeď……”

,,….a kdy…?” ptám se znova já.

,,..kdy chceš….”

,,…tak třeba na weekend???…..” (je středa lehce po půlnoci)…

,,…třeba…..”

A je to!!!

VOLiéra v tuto chvíli patří jen nám. Všichni čekají , jak tahle domluva dopadne.

Já se na chvíli odmlčuji, na stránkách zjišťuji jak a kdy je možno se nejdříve na ono pro mě dosud neznámé místo na zemi dostat.

Konečně,mám to, autobus společnosti Bohemia Lines jede v neděli odpoledne z pražského Florence a podle jízdního řádu má dorazit do cílového místa určení následující den, tedy v pondělí v 8.00 hodin ráno.

Toto taky sděluji Nellině a pak už se poslední větou:,,…..tak v pondělí v osm ráno tě bude čekat na nádraží v Malmö malá brejlatá Nellina…” loučíme.

Já si následující den jdu koupit jízdenky, udělat cestovní pojištění, z šuplíku vylovím pas sbalím to všechno do báglu…no spíš do batůžku a v neděli 1.srpna 1999 v 10.58 hod. vyjíždím z plzeňského vlakového nádraží směr Praha. Podle jízdního řádu má mezinárodní autobus stanoven odjezd na 15.40 hod . ze stanice č.4 .Ve skutečnosti však opouštíme Florenc až v 16.14 hod. Míříme směr Ústí nad Labem-Teplice po silnici E-53. Bylo mi přiděleno místo na čísle sedadla 63, což je až úplně vzadu vpravo u okna ve druhém patře. Na dálniční informační tabuli čtu že teplota vzduchu je 32°C a teplota dálnice 36°C.

Je 17.20 hod. řidič oznamuje 15-ti minutovou přestávku a tankuje. Já si při té příležitosti kupuji na benzínce tatranku a mapu Švédska (….co když se nepotkáme nebo si nepadneme do oka???? Alespoň diky mapě budu vědět ,kde vlastně jsem…. a jak zpátky…...).

V Teplicích jsme v 17.40 hod. Bude přistupovat dalších asi 10!! lidí. Kam se ale vejdou? Autobus je téměř plný?! Omyl. Přistupují pouze tři, zbytek je doprovod.

Následuje hraniční přechod Cínovec, je 18 hodin. V 18.20 hod jsme odbaveni a pak už jen následuje noční průjezd Německem. V 19.39 najíždíme na dálnici za Drážďany směr Berlín , kde ještě pak ve 22.44hod. stavíme na 20 minut . Opět tankujeme.

Pak už řidič pouští z videa Ztraceni v Africe a ve 21.50 hod si pán přede mnou píchá…..inzulín.

Asi jsem usnula. Je 02.20 tedy už pondělí a řidič nás žádá o připravení pasů k celní kontrole.Celníci nám pasy sbírají. Já mžourám z okna po okolí a čtu SASSNITZ.To je německý přístav.Tady se teď nalodíme na trajekt a bude následovat téměř čtyřhodinová plavba přes Baltické moře na jehož druhém břehu přistaneme v časných ranních hodinách ve švédském přístavním městě Trelleborg.

Jsme na lodi.někde v podpalubí kam s námi zajel autobus a řidič nám dává pokyn k jeho opuštění. Během plavby nikdo nesmí zůstat dole.

Hlavně si pamatovat kam se vrátit J .

Je 3.29 hod.

Vyplouváme.

Dlouhé 4 hodiny noční plavby si krátím chaotickou exkursí po palubách. A je toho tu vskutku na dívání dost. Obzvlášť pro mě, jelikož je to moje první cesta takovýmto prostředkem. Loď nese jméno HANSA, je německé společnosti a dočtu se i to že je 171 m dlouhá, 24 m široká , pojme 1000 pasažérů a pluje rychlostí až 21 uzlů. Je krásná srpnová letní teplá noc. Až mi překvapuje jaké je i na otevřeném moři teplo,přesto že tu docela slušně fouká.

Kupuji si pohled lodi , jíž se plavím . Platím 1 DEM. Kdybych chtěla, můžu platit v SEK. Pohled by přišel na 5 SEK. (1 SEK = 4 Kč). Asi tak po dvou hodinách plavby na mě ,jako i na ostatní cestující začíná doléhat únava. Tady se pozná, kdo je nováčkem a kdo se ,,vyzná”. Ti z druhé skupiny vybalují karimatky a spacáky a bleskurychle zabírají ta nejlepší místa jak na palubě tak uvnitř lodi.

Já patřím protentokrát k té skupině méně vybavených a tak trávím zbytek noční plavby v polospánku na podlaze trochu klidnější chodbičky spojující dvě paluby.

Kolem 7 hodiny ranní připlouváme do Trelleborgu . Ještě z otevřené paluby všechno pozoruji a pak už jen najít autobus……

Vyjíždíme z lodi a následuje celnice. Jsme řidičem předem upozorněni na to , abychom si připravili k pasům zpáteční jízdenky, dostatek finanční hotovosti nebo pozvání.

Celníci si prý rádi nechávají předložit tyto náležitosti. Nemám v dostatečné míře ani jedno! Zpáteční jízdenku jsem si nekupovala ,protože vím už teď, že zpáteční cestu budu absolvovat autem, o dostatečné finanční hotovosti mám asi trochu jinou představu než předpisy celníků a adresu ke komu jedu?? Vždyť já vím vlastně jen to , že se jmenuje – resp. její přezdívka je Cella…………A tak mi nezbývá než vyčkat věcí příštích….

Uffff následovala .jen kontrola pasů………popojedeme dalších 50 m a řidič hlásí ,,……. výstup Trelleborg…”

V 7.15 hod. už míříme konečně do cíle mojí cesty.

Po dalších 50-ti minutách tedy vystupuji na nádraží v úplně cizí zemi,úplně cizím městě asi po 22 hodinovém cestování.

Rozhlížím se a vidím…………..řítí se ke mně , na milé tvářičce jí hraje šibalský úsměv a v očích jí to hrají plamínky rozpustilosti……Nellinka!

Setkaly jsme se!

A šup…už mi usazuje do černého naleštěného Chevroletu Camaro a jedeme……musíme si toho tolika říct!

 

 

…jedeme vstříc našim společným zážitkům …………