Na opuštěných místech se daří duchům. A správný duch se vždy vrací na místa svých nejslavnějších činů. Páteční opuštění Výstaviště lidmi uvolnilo prostor pro návrat původního, starého, leč činorodého ducha Porty. Začal napřed nesměle, sejšnem nadšenců bez diváctva na slezské scéně "U Jefa". Duchovi se tímto úspěšným pokusem začalo dařit jako za starých časů, kdy po onom slavném lijáku přivolaném Žalmanem se také koncertovalo bez techniky. Pravda, Žalman tehdy měl diváky. Zatímco v hodině plánovaného zahájení letošního pátečního koncertu se redaktoři Portýra v hledišti vážně zabývali myšlenkou, že do tohoto připravovaného čísla se vejdou rozhovory s každým přítomným divákem.

Ale již v průběhu večera to duch pěkně rozjel. Sejšny na plochách, plánovaných původně na prodej občerstvení, dělaly dobrou konkurenci pořadu hlavní scény, mezi pavilony P a R se ve stejné době tančilo v tom správném (country) stylu. Hudba nezanesená v dramaturgickém plánu se ozývala, odkud se dalo (za řekou pravděpodobně zůstaly před duchem uchráněny pouze záchodky, střežené obsluhou). I ti diváci přece jenom přišli (a mnozí se k dění za řekou brzy připojili).

Buď vítán duchu, který v dobrém přicházíš. Porta přece není žádná komerční estráda s jedním organizovaným jevištěm. Budeme tě, duchu, v tvém řádění podporovat, jak nám budou síly stačit.

A co se pak týče pondělka, postačí malá úprava lidové moudrosti - "tělo musí jít do práce zhuntovaný".