Letošní ročník Porty si jistě budou pamatovat i ti méně gramotní, protože je k tomu třeba znát méně číslic. Já sám už si nepamatuju, kolik si jich pamatuju (ročníků, ne číslic).

A už hodně jich provází dvanáctka, ne snad přímo konzumovaná (i když ...), ale nedaleko vyráběná. A ta přetrvala už jednou dvě nuly a míní v tom příští rok pokračovat. Budiž jí dík - za osvěžení i za město pro Portu.

Plzeň se stala Portě útočištěm a druhým (ne-li prvním) domovem. I když část živlu moravského Portu "ovládla" na jevišti, v hledišti i ve Štábu. Těm, co se ji pokusili odtáhnout do jiných luhů, hájů (a zahrádek), se ji nepodařilo odtáhnout celou. Ať si tedy klidně táhnou. Za Portou (a "za Portu") táhne fůra fajn lidiček z Moravy. A určitě je netáhne (jen) ta dvanáctka. Já Plzeňák tímto zdravím Moraváky a vítám je u dvou trojek, u dvou devítek a jedné (aspoň) dvanáctky. Rád si s nimi dám dvojku (aspoň jednu - toho jejich). Klidně i ve čtyřce (kde jsou ty časy, kdy tam bývala za pětku).

Sešlo se nám to krásně kulaté a ještě nám osud nadělil po Portě jeden svátek na vzpamatování (ano, vzdělanější v tento den uplatní svoji šestku). Vysokoškoláci (tedy s předpokládanou znalostí sedmičky) si přijdou na své teprve na závěrečné Dvoraně, kde si mohou dělat čárku při vystoupení každého z vítězů finále Porty (bude sice pátého, ale těch vítězů je sedm). Osm čárek se snad může vyskytnout jen v nějaké souvislosti s dvanáctkou.

Podstatně vyšší číslice se bohužel objevily na vstupence. Ale nelitujte. I kdybyste se pak nemohli dopočítat, Porta (nám) za to stojí.