Lehkým krokem vykračujeme dnes do dalšího finále Porty. Je (a bude) nás tu dost, nás všech připravených lehce dokázat platnost starého honáckého hesla “slabší kusy odpadaj´”. Proti těm nejmasovějším ročníkům nás lehce ubylo - hlavně diváků. Ale my jsme přece tady - na té správné, neodpadlé straně (jinak bychom přece takhle lehce Portýra nečetli). A cítíme se tu lehce a fajn.

Měli bychom si lehce připomenout, kdo tu je. Čtenář Portýra se lehce rozhlédne kolem a vidí: především další čtenáře Portýra (při bližším zkoumání asi zjistí, že jsou to diváci, lehce hrající přesilovku vůči účinkujícím), občas lze (zejména na jevišti) lehce zahlédnout i ty další - muzikanty.

Ti soutěžící jsou připraveni hrát písničky lehké i těžké - ty těžké ovšem tak, aby vypadaly jako lehké, čímž lehce přesvědčí porotu, že její rozhodování o vítězi bude také lehké - budou to oni (tady se ovšem někteří lehce mýlí, protože vítězů bývá ve všech soutěžích většinou méně než soutěžících - prý v tom je podstata soutěží). Ti nesoutěžící jsou také připraveni hrát písničky - prostě jen tak, ti už nikoho o ničem přesvědčovat nemusí (oni si asi na účinkování na Portě celkem lehce zvykli - a nechtějí si těžce odvykat).

Lehce lze přehlédnout ty, kteří moc vidět nejsou (i když jsou, ale lehce je přehlédneme). Ty, kteří (s lehkostí sobě vlastní) tohle všechno organizují. Ty, kteří se nám starají o lehce stravitelnou potravu i o lehké odpočinutí pro naše divácká a muzikantská těla. I ty, kteří se nám starají o lehce stravitelnou potravu pro naše duše (ano, myslím samozřejmě redakci Portýra - i když ti si to ulehčují technikou lehce netrampskou, počítačovou).

Přeju nám všem, abychom i tenhle ročník Porty lehce zvládli - a jestli zmokneme, tak ať je to jenom lehce.