Pár zážitků z horroru zvaného "přípravné dny Porty": ... zmizelá bouda, tvořící v letech minulých základ scény "U Jefa" a Portýrnu, nahražená nyní hnojištěm (památka na nedávné Rodeo), vstupné na hnojiště (na rozdíl od Rodea) se neplatí, užijte si ... pohřeb hard disku se všemi daty připravenými do Portýra (disk nepřežil blbejch třista kilometrů na korbě náklaďáku - co byste chtěli od západního šuntu) ... cesta autem z Výstaviště do ubytovny na Slovanech, připomínající díky objížďkám známý Jiránkův film "Pivo přes ulici" ... bezdrátové připojení k Internetu za pomoci pily, neb v cestě vlnám překážela haluz (v zásahovém vozidle servisní počítačové firmy pila samozřejmě byla) ... na lednici v prostorách štábu byl umístěn nápis "lednička pouze pro členy štábu", takže musela být na štáb přivezena ještě jedna lednice (pro potraviny) ... Edita na kolečkových bruslích, zřejmě se pokoušející konkurovat v rychlosti přenosu drbů počítačové síti ... první dvě návštěvnice Porty, hledající na Výstavišti v úterý předprodej lístků (uspokojené na štábu, alespoň co se lístků týče) ... Audi tahající na laně multikáru (dvě kolečka okolo spodní části výstaviště, v celkem rekordním čase) ... příjezd "hovnocucu", který si s koňským trusem neporadil (zřejmě to byli specialisté na trus kravský) ...

... ve slavném okamžiku hraní Vlajky ve slavný den výročí upálení Mistra Jana Husa vzplálo vlastním přičiněním prase ... boj mých kamarádek proti mravencům při večerním koncertu skončil sice větším počtem mrtvých na straně mravenců, celkově však měli mravenci navrch a užili si víc salámu než Terezka ... slečna sedící na večerním koncertu přede mnou, která si nasadila slušivý klobouček proti slunci v okamžiku, kdy se začalo stmívat (když jí ho vzala sestra, ponechala si aspoň ve vlasech sluneční brýle), asi si byla vědoma známého rčení "Slunce by mělo svítit v noci, protože ve dne je světla dost" ... pán bez kalhot u zadní brány, prý jako důkaz toho, že obsluha brány je vždy připravena k akci (nečekejte žádnou romantiku, byl mu přišíván knoflík) ... kruté boje na stole ve štábu, kdo uchvátí více středních listů Portýra (účelem bylo složit 400 výtisků Portýra z kopírky do stavu schopného k prodeji) ... jdu v jedenáct večer přes most k amfiteátru, všude tma, jen v dáli světélko - přijdu blíž, byl to displej digitální váhy u stánku s klobásami ... pán předbíhající frontu čekajících u stánku se slovy: "Já si dám jenom červený Sparty, ty se nemusí ohřejvat" ... pod pódiem hlavní scény stojí něco jako protitankový zátaras ze dřeva (spíš protitancový, zřejmě aby tancechtivé publikum nepovalilo kamion Českého rozhlasu) ... Hanka Nedvědová nabouraná Romanem Špilínkem (na obou stranách se bližšího styku účastnila pouze auta) ... nízká budova vzadu v amfiteátru Výstaviště, zahalená v černé látce (autor smuteční výzdoby buď věděl, že je výročí upálení Mistra Jana Husa nebo tušil, že bude upáleno prase) ...

... našli jsme mobil ležící uprostřed mostu (bohužel jeho majitel klečel vedle) ... fronta na maso (nikoliv jako návrat let dávno minulých - frontu přilákala vůně masa opékaného) ... rychlost prodeje Portýra překonávající rychlost kopírky tuto tiskovinu vyrábějící ... postavičky s blikajícími rohy pobíhající po nočním Výstavišti (autor myšlenky prodávat takovou věc právě na Portě měl pravděpodobně opravdové rohy pevně přirostlé - bohužel našel mezi návštěvníky Porty část svého stáda) ... pouhé dvě nejvytrvalejší dvojice tančící po countrybálodlaždicích (simulujících udusanou podlahu saloonu) za zvuků známé trampské kapely Roling Stones ... pracovník Vodáren, který se přijel na zadní bránu zeptat, zda máme v cisterně na tábořišti dost vody - a to náklaďákem, za kterým měl s sebou místo cisterny přívěs s malým bagrem (nedovedu si představit, co by se dělo, kdybychom měli vody málo) ... oblíbené večerníčkové hity znějící v deset ráno na závěr celonočního sejšnu před štábem ... voda padající zdarma z nebes krátce poté, co si ji Maruška koupila v Normě za peníze ... většina stanů na tábořišti přitulená k hranicím pozemku, jen hlouček odvážlivců se ubydlel ve volném prostoru (k mé velké radosti je stanů letos víc než aut) ... Sdružení Porta na hromadě (neraduj se, Juppe, ta hromada byla valná, plodná a velmi hojně navštívená) ...

... dřevěné kůly neznámého původu a účelu stále zdobí zábradlí mostu (a stále na nich nic a nikdo nevisí) ... povinnost mít své zvíře na vodítku dodržená jihočeskými porťačkami, které takto venčily své plyšové králíčky ... Portýr jako víceúčelová tiskovina - někdo si na něj dává zadek, někdo pečené kuře, někteří jedinci ho i čtou (před případným jiným použitím) ... "auto stojí v kopci, jeho motor nestačí, nic se ale nestalo, porťáci mu zatlačí" (něco podobného povídal v amfiteátru Krtek, ale tlačit nešel, protože právě prodával jistý plátek) ... antiakustické koberce v zadní části amfiteátru, přeměněné v antidešťové - jeden z nich za pomoci pětimetrového prkna, které tam náhodou leželo (kdo nenašel jiné dřevo, držel koberec rukama) ... Terezka snažící se píďalkovitými pohyby zavrtat při dešti do igelitu ... halda ohlodaných kostí na stole před jistým stánkem (zřejmě znamení blížícího se konce letošního finále Porty - dochází potrava) ... průtrž, která rozdělila obecenstvo večerního koncertu na opravdové porťáky (zůstali v amfiteátru a zahřívali se pak tancem) a na slabší odpadající kusy (přesunuli se do hospod a zahřívali se něčím jiným) ... stejně nakonec porťák neporťák, sešli jsme se na sejšnech všichni.
A hele - tečka. Tohle je totiž poslední letošní Portýr. Ale i příští rok bude určitě něco těma dvěma (očima) k vidění.