Když jsem v příspěvku o dosahu mikrovlnného spoje (zde) rozebíral věci, které dosah ovlivňují, napsal jsem, že nemá cenu se na "klientské straně" (tedy "proti AP") snažit o maximální zisk antény, resp. v podstatě o zisk větší, než má anténa u AP. Důvody byly podrobně rozebrány - a z hlediska _dosahu_ spoje skutečně platí.

Je však jeden důvod, proč používání antén s větším ziskem na "klientské" straně význam má. Je to zásada "nerušit a nebýt rušen". V ideálním "rádiově klidném" prostředí (např. na poušti) by skutečně o nic jiného než o dosah nešlo. Ale v realitě našich měst (naštěstí zatím ne vesnic) mohou přicházet rušící signály ze všech stran (např. proto, že někteří lidé ještě nečetli moje návody :-)).
Anténa s vyšším ziskem má "v divočině" (česká města) dvě výhody, obě související se stejnou věcí: vyšší zisk je vždy provázen užším vyzařovacím diagramem. Tj. je to zisk v "užším směru", zatímco "zbytku prostoru kolem si anténa nevšímá" (tedy do něj nevysílá ani z něj nepřijímá). A samozřejmě vyzařovací diagram (úhel) je také dán typem antény a ovlivněn přesností jejího provedení.
Díky této vlastnosti (směrovosti) je pak "užitečný signál" (náš) silnější, než rušivé signály (cizí) z jiných směrů. Druhou výhodou pak je to, že ani naše vysílání tolik neruší ostatní, čímž je nenutí (v krajním zoufalství) zvyšovat výkon nad limit ČTÚ (nakolik se tím ovšem budou řídit, to už záleží na nich). Vždyť veškerý "užitečný" provoz klientské strany probíhá vůči jedinému bodu v prostoru (AP), není tedy zde žádný důvod mít anténu "se širším záběrem".
Použitím ziskovější antény na své ("klientské") straně tedy nemůžeme prakticky nic ztratit (tedy kromě peněz, taková anténa je dražší), naopak můžeme (na kvalitě datového přenosu) jedině získat. To je např. důvod, proč většina "lepších profi providerů" používá u klientů antény 24dB (kvůli dosahu to není, to už jsme si vysvětlili jinde) - a samozřejmě odpovídajícím způsobem reguluje výkon rádiového zařízení k nim připojeného :-).

Samozřejmě je při použití antény s větším ziskem vždy nutné provést výpočet z hlediska limitu vysílacího výkonu (ČTÚ) a prakticky vždy snížit tento výkon regulací Wi-Fi zařízení.
Když už jsme u toho: jsou i Wi-Fi zařízení, která regulaci výkonu neumožňují. To ovšem není omluva :-). Jedna možnost je pak se ziskovější antény vzdát, druhá (lepší) možnost jsou asymetrické útlumové členy. To je věc, která v jednom směru má útlum malý (typicky 1 dB), ve druhém větší (definovaný, dělají se od 3 do 15dB, aspoň co já vím). Taková "věc" se pak vřadí do kabelu (podobně jako bleskojistka, kterou jistě všichni máte :-)), a to tím směrem většího útlumu od zařízení k anténě. Příjmu se to prakticky nedotkne, vysílání se omezí. Je to ale "trochu drahá sranda", rozhodně se vyplatí před nákupem věcí pro svou přípojku si trochu přistřádat na Wi-Fi zařízení s regulací, než to řešit takto. Ale jsou situace, kdy to řešení je, a výsledek je kvalitní (ano, kvalita vždy něco stojí).

Tradiční poznámka na závěr: toto je pokus o tvorbu přehledného návodu, jak se to má dělat správně. Takže "příběhy hrdinů" prosím zveřejněte formou zaslání jinam (než do mého mailboxu). Děkuji.
Konkrétní připomínky, zejména doplnění, samozřejmě vítám.

No a na úplný závěr si dovolím výše uvedenou teorii opět zasadit do praxe (čímž se nepochybně stanu ještě neoblíbenějším, než jsem :-)).
Z "běžně používaných" antén (bohužel) naprosto nejhůř je na tom z hlediska výše uvedeného (vyzařovacího úhlu, tedy i "rušícího" a "rušeného" prostoru) plechovka od párků (lhostejno jakých). Měření provedená k tomu určenými přístroji a mozky (nic z toho nemám, takže pouze cituji) prokázala její vyzařovací úhel větší než 120 stupňů. Fuj :-)

© Ropáček 2003
ropacek@ropacek.cz