Mé jméno je Trapný, Charlie Trapný...
Bylo jen otázkou času, kdy
se to stane. Dlouhá léta si James Bond, neohrožený to tajný agent, lebedil
na filmových plátnech, aniž by jej někdo víceméně ohrozil. Pomineme-li
šviháckého Ethana Hunta a Agenty z MIB nenašel se opravdu nikdo, kdo by
Bondovu pozici během těch dlouhých let nějak výrazně ovlivnil. A jelikož
by bylo více než blbé točit pouze filmy o agentu 007, museli tvůrci sáhnout
po něčem novém, zdaleka ne tak známém. Volba nakonec padla na tři neohrožené
agentky. Nový americký film Charlieho andílci
vznikl na motivy stejnojmenného amerického seriálu ze sedmdesátých let,
který patří v USA mezi to nejlepší, co kdy bylo v televizi natočeno. Z čehož
jasně plyne, že filmaři moc dobře tušili do čeho se pouští, když tento
projekt odklepli. Hlavními hrdinkami jsou, jak už jsem napsal, tři krásné a
mrštné dívky, a to Natalie, Dylan a Alex. Zatímco Natalie je velmi dobrou
univerzální řidičkou a zároveň držitelkou několika pásků v Kungfu, Dylan
je nebezpečnou svůdnicí a Alex nakonec expertkou přes výpočetní
techniku a vůbec celou elektroniku. Všechny tyto tři dívky mají však jedno
společné, kromě stejného pohlaví jsou totiž zapřísáhlé kamarádky
(podle slov filmařů i mimo plátno) a zároveň služebnicemi pana Charlieho a
jeho poskoka Bosleye. Úkol, který jim byl právě přiřazen, jako by z oka
vypadl bondovské zápletce. Geniální programátor Eric Knox, který hraje v
celém příběhu nemalou roli, byl totiž záhadně unesen a všechny aspekty
nasvědčují tomu, že za celou nemilou akcí stojí vysoce postavený milionář
Roger Corwin. Úkolem tří agentek je tedy osvobodit nebohého Erica a při té
příležitosti i zjistit, proč se celý zločin vůbec odehrál. Netrvá
dlouho a pravda vyplave na povrch během několika málo filmových minut.
"Bezvýznamný" Eric je totiž nositelem důležitého plánu na
zkonstruování softwaru na hlasovou DNA, s nímž lze zaměřit jakýkoli
mobilní telefon na celé Zemi. To však není zdaleka vše a poněvadž zkušenější
filmoví fajnšmekři již dobře ví, že by tato dosavad nastíněná zápletka
jen ztěží unesla celou pasáž filmu, není tedy třeba dodávat, že celé
vyústění příběhu, v okamžiku, kdy se tři neohrožené agentky zmocní
nebohého Erica, je daleko komplikovanější a krkolomnější než v Euripidových
dramatických hrách.
Tvůrci nás totiž ani protentokrát neušetřili klasických filmových klišé a mnoha
s dějem nesouvisejících prvků,
které výrazně prodlužují pasáž filmu. Charlieho andílci jsou
zkrátka typickým výplodem zhýčkaného amerického národa, či spíše
filmového průmyslu, který jakoby s přibývajícími léty neví, co vlastně
točit. Přitom je odpověď tak jednoduchá - normální filmy!!! Filmová
studia už zřejmě oželela klasické akční filmy a lá Smrtonosná past a
rozhodla se točit výhradně parodie, zesměšňující nejúspěšnější
americké hity. Do této skupiny filmů samozřejmě patří i Charlieho andílci
či nedávno uvedený Scary Movie: Děsnej biják... Hlavním problémem těchto
filmů, nevyjímaje Andílků, jsou však absence kvalitních zápletek, vtipných
gagů a komediálních
hereckých výkonů. Stále častěji jsem tedy svědkem
událostí, které mě upevňují v názoru, že se mistři tohoto oboru,
dvojice Zucker-Abrahams, bude ještě
dlouhou dobu vyhřívat na výsluní. Charlieho andílci jsou však velice zvláštní
parodií, narozdíl od mnoha podobných snímků se totiž nesnaží dávat
svou inspiraci jinými filmy najevo. Ačkoli je to sympatické, fikaný záměr
tvůrcům nevychází (těžko si klást otázku, zda-li záměrně) a nejednou
se při sledování Andílků přistihnete v poloze tápajícího diváka, který
si nemůže za boha vzpomenout, kde danou scénu již viděl. Naprostým
vrcholem Charlieho andílků jsou pak prošpikované akční souboje, které
jsou jedním z hlavních lákadel celého filmu. Akční vsuvky těží výhradně
ze dvou akčních hitů - Matrixe a druhého dílu Mission: Impossible. Film nám představuje
tři krásné hrdinky jako neohrožené a elasticky pružné super-dívky, které
vynikají přibližně stejnými schopnostmi jako parta mariňáků z Matrixu.
Neovo přehledné uhýbání před vystřelenými kulkami je tak mnohdy jen
slabým odvarem toho, co ve skutečnosti předvádí hlavní hrdinky na plátně
(viz. scéna, v níž unikají Andílci před vystřelenou
raketou). Četné scény spíše vyloudí na vaši tváři jen pouhopouhý
úsměv, niko-li potřebný obdiv. Přesto se vám musím svěřit, že jsem se
u Charlieho andílků na patřičných místech i bavil. Způsob, jakým jsem
tak konal, může znít někomu směšně, druhému však ne. Středem mé
pozornosti se často stávaly akční záběry se stupidním vyústěním. Fakt,
že jsem u filmu setrval po celou dobu jeho délky (100 minut), byl zapříčiněn
mou touhou shlédnout další takovéto záběry a pořádně se tvůrcům od
srdce vysmát, jakou to natočili ptákovinu - avšak ptákovinu, která oplývá
neskutečně kvalitními akčními scénami, zpomalenými záběry a mnohými
neotřelými nápady. Proto tentokrát opomenu jakékoli zmínky o režisérovi
a scénáristovi a uvrhnu svůj obdiv především na představitelky hlavních
rolí, které se i přes chabomyslnou zápletku, snaží přesvědčivě hrát
tajné špiónky. V tomto bodě se nevyhnu srovnání s Mr. Beanem.
Dlouhá léta
jsem obdivoval Rowana Atkinsona, jak výborně dokáže zahrát svého poťouchlého
hrdinu, aniž by se nějak ušklíbl či zasmál. Stejný případ se týká i
Cameron Diazové, Drew Barrymorové a Lucy Liuové. Pořád se mi hlavou honí
myšlenka, jak to ty holky mohli jen zahrát, či vůbec vzít roli v tomto
filmu... Charlieho andílci jsou tedy těžko popsatelným filmem. Mnoho lidí
si jej zalíbí, už vůbec kvůli devadesáti-procentní podobě s Matrixem, a
druzí se na něj naopak vyfláknou. Přestože tak průběh mé recenze nevyznívá,
musím se přiznat, že i mě Andílci mile překvapily (osobně jsem čekal větší
slátaninu), díky čehož jsem nedal filmu tak ubohé hodnocení, jak jsem měl
původně naplánováno. Každopádně tak či onak, s lepší parodií jsem se
v poslední době nesetkal, takže mi nezbývá nic jiného než darovat filmu
jeho poctivě vydřených šedesát procent.
Charlie's Angels, USA 2000, od 12 let | |
Režie: | Joseph McGinty Mitchell (McG) |
Scénář: | Ivan Goff, Ben Roberts |
Hrají: | Cameron Diaz, Drew Barrymore, Lucy Liu, Bill Murray, Kelly Lynch a další... |
Hodnocení: | 60% |
MARTIN NÁHLOVSKÝ martin.sef@atlas.cz |