Tlučná se původně jmenovala Tlucná. Protože však v jednom okrese byly dvě vesnice stejného jména, byla přejmenována na Tlučnou. Obec se rozkládá v údolí, kterým protéká Vejprnický potok. Tlučná byla známa jako hornická obec. O jejích počátcích a založení se mnoho neví. První dochovalá zmínka pochází z roku 1115, kdy Tlučná byla majetkem kláštera kladrubského, mezi jehož statky se připomíná ještě v roce 1239. Od roku 1367 část Tlučné patřila klášteru chotěšovskému V roce 1423 se poprvé připomíná poplužní dvůr, který Zachař z Tlučné a Jan z Hořejší Lukavice prodali Havlovi z Kozolup. Listina o tomto prodeji je uložena v Archívu města Plzně. Od roku 1556 byla ves v držení Strojetických ze Strojetic, kteří roku 1575 přikoupili i onu část, jež náležela ještě klášteru chotěšovskému. V letech 1621 až 1850 byla Tlučná součástí panství Křimice. V polovině 17. století podle berní ruly žilo v Tlučné osm sedláků, z toho šest pustých a devět chalupníků, z toho jeden pustý. V téže době panství Křimice, a tedy i Tlučná, náležely kněžně Barboře Eusebii z Brandenburku. Počátkem 18. století se stal majitelem obce a celého křimického panství kníže Jan Lobkovic z Vrtby. Domy v obci byly tehdy dřevěné. Nejstarší dochovanou památkou jsou Boží muka z roku 1078. Nejstarší dochovaná budova je stará hospoda, ta se však dnes již nepoužívá. V roce 1825 měla Tlučná 222 obyvatel a 30 čísel popisných. Do roku 1938 vzrostl počet obyvatel na 3480 a 386 čísel. Uhlí se začalo dobývat v roce 1855. A v roce 1860 byla přes Tlučnou vybudována železnice z Plzně do Domažlic.