Tento sraz se vyznačoval některými zvláštnostmi (jako ostatně my všichni). Zásadní byla ta, že polovina zúčastněných ho zároveň organizovala - a tudíž si již v pátek uspořádala "sraz před srazem". Od pátku se tedy jelo v sestavě : domácí Kryyska a Ropáček, přespolní Astronom (za Most) a Ježek (za Malou Úpu, okres Trutnov). Náplň srazu před srazem byla převážně turistická, prolezli jsme okolí Ropákova (na oficiálních mapách označeného jako "alej Svobody, Plzeň") a shlédli nefalšovanou českou vísku Bolevec uprostřed plzeňského sídliště Lochotín. Po procházce jsme krátce (jen několik hodin) pobyli na Internetu (z Ropákova).
Těm, kteří nechápavě zírali na naše projevy na VOLieeře, si dovoluji dodatečně vysvětlit, kdo byl kdo: tradiční kompletní Ropáčkův nick byla Kryyska (protekčně okupující Ropáčkův vlastní stroj), obrázek používaný normálně Astronomem s označením Net-wjed byl opravdu Net-wjed v Mostě - zatímco jiný tradiční obrázek s označením Astronom rovná se opravdu Astronom (z Ropákova), obvyklá přezdívka Jezek&Dasha s obrázkem ježečka byla Dasha (z Malé Úpy), Ježek (z Ropákova) vystupoval pod tímtéž obrázkem s označením "Ježek od Ropáčka", Ropáčkův ksicht s pouhým modrým označením "Ropáček" byl opravdu Ropáček.
Po odjezdu z netu a Ropákova byla zalidněna Ropáčkova pastouška, aby byla připravena na sobotu. Páteční noc byla věnována odpočinku, při kterém nedošlo k žádným zvláštním (neodpočinkovým) událostem.

V sobotu se některým (mně) podařilo vstát skoro tak včas, že jsem stihnul absolvovat i rozcvičku (běh na 1,5 km z nákupu plzeňském obchodním domě do pastoušky, neb mi mobilovala Kryyska, že je před domem a nemá klíče). Jejímu zoufalému vyzvánění se povedlo vzbudit zbytek srazu, který byl sice v domě, ovšem rovněž neměl klíče. Po osvobození Ježka a Astronoma ze zamčené pastoušky jsem s Ježkem ulovil potravu na snídani (v sámošce, bez jediného výstřelu) a byl nejvyšší čas vyrazit do startovní hospůdky.
Hned po usazení kolem stolu (jak už to tak v hospodě bývá) dorazil v tradiční celé černé Vempire .. viděl totiž venku jakousi bandu slézat zídku u benzínové pumpy a přecházet netradičním způsobem tramvajové koleje směrem k hospodě - zcela správně usoudil, že jsme to my. Po delším čekání náhle ve vchodu potemnělo a vešel Kuželka .. teprve po průchodu jeho těla o dvou metrech výšky (a báglu ještě o něco vyššího) proniklo do hospůdky opět slunce. Po doplnění teamu ještě o jednu mladou dámu zvanou Myšák (která neměla nic společného s VOLieerou, ale se mnou) jsme byli komplet. Po malém posilnění kuřecí směsí se žampiony (spravedlivě rozdělenou - kousky kuřete já, houbičky Kryyska, cibule já, rajčátko Kryyska) jsem byl připraven vyrazit s tou bandou mezi lidi.
Aby to nebyl tak násilný přechod, navštívili jsme nejprve výstavu dinosaurů - pohyblivých, krásně udělaných (ještě je na plzeňském výstavišti do 10.října, doporučuju). Pak byly odtransportovány bágly dorazivších účastníků do pastoušky a znovu (tentokrát hromadně) navštíven obchodní dům (ono v Plzni moc jiných atrakcí v sobotu přes den není). Banda se pak odebrala do Ropákova (splnili jsme tak Ježkův sen o jízdě plzeňskou tramvají) a vrhli jsme se na Internet. Pět počítačů Ropáčkovy firmy mělo co dělat, aby stíhalo VOLieeru a ICQ účastníků srazu. Označení účastníků bylo podobné jako v pátek (aby byl zachován alespoň minulý zmatek a nevytvořen nový), pouze Kryyska se zmohla (z Ropáčkova stroje, jak jinak, že) na vlastní původní originální přezdívku a Vempire s Kuželkou vystupovali bez inkognita. O to déle nám to vydrželo, závisláky se nepodařilo do setmění odtrhnout od strojů, takže opékání buřtů na zřícenině muselo být zrušeno pro nedostatek slunečního svitu. Buřty byly proto opékány v pastoušce, ve friťáku - doporučuji, je to skoro totéž jako na ohníčku. I na kytaru došlo, takže účastníci srazu mohli vyslechnout Ropáčkovy skladby v originálním znění.
O půlnoci se rozloučila polovina dam (Astronom s průhlednou výmluvou o vaření koprovky, Kryyska z důvodů zde nepublikovatelných) a hned potom byla pastouška dočasně opuštěna za účelem kulturního vyžití (hospodu vhodnou k tomu účelu poradil Tomy, Ropáčkův spolupracovník). Ježek měl ovšem ještě několik přání ... jedno z nich bylo projet se po Plzni taxíkem, druhé navštívit diskotéku s barevnými světýlky. V půl druhé se tedy z hospody vyrazilo plnit přání - v sestavě Ježek, Kuželka, Vempire, Ropáček, Myšák (doplněni o slečnu zvanou Máňa, i když se tak nejmenuje). Taxík se zvládnul snadno (dokonce dva, bylo nás šest), horší to bylo s diskotékou. Po dvou marných pokusech (nebyla tam světýlka) a nočním posilnění u McDonald's jsme konečně zapadli do správného rockového klubu a vytrvali déle než diskžokej (tj. do půlpáté hodiny ranní). Kuželka se spokojil s pozorováním dění na parketu, o to silnější má dojmy (na parketu sestava Ježek, Vempire, Ropáček, Myšák, Máňa a asi tři místní zoufalci).

Ráno jsem kolem deváté učinil v pastoušce marný pokus probudit ostatní pány a nalákat je na nákup. Kuželka mne ujistil, že je vzhůru. Nestihl mi však už vysvětlit, proč tedy nevstává (ono ze spaní se blbě mluví, uznávám). Nakoupil jsem tedy sám, po návratu (za hodinu a půl) jsem se opět zeptal Kuželky, jestli je vzhůru (odpověď byla kladná, kupodivu i od Ježka). Vzbudila je všechny včetně Vempira Kryyska, dorazivší do pastoušky ve čtvrt na dvanáct. To už byl ovšem nejvyšší čas myslet postupně na návrat přespolních domů - první byl doprovázen Ježek na autobusové nádraží. Osvědčený team na realizaci šíleností (Kryyska a Ropáček) pak zatáhl Kuželku a Vempira na 62 metrů vysoký ochoz plzeňské kostelní věže, aby se využil čas do jejich odjezdu a prohlédly nějaké ty pamětihodnosti (např. na pastoušku a Ropákov je z té výšky docela dobře vidět). Zbývající půlhodinu (se kterou jsme původně nevěděli co podniknout) vyplnila Kryyska vlastní konzumací velikého zmrzlinového poháru (kdybych jí s tím nepomohl, sedíme tam dodnes), takže Vempire a Kuželka byli přivezeni na nádraží těsně před odjezdem příslušných vlaků. Po druhé hodině odpolední tak byl sraz ukončen a rozpuštěn na plzeňském nádraží (tomu, že zůstala Kryyska a Ropáček, se nedá říkat sraz ...)

© Ropáček 1999
ropacek@ropacek.cz

Hlavní stránka serveru