... a máš mě rád?, Jan Pelc
"Máš mě rád?""No jasně mám!"
"Neríkáš to tedy moc nadšeně."
"To se ti jen zdá. To víš, že tě mám rád."
"Říkáš to, a pŘitom se koukáš někam z okna, jako bych tady nebyla. Jako kdybys to říkal tomu oknu!"
"Ale myšičko, vždyť moc dobře víš, že mám rád jen tebe."
"Řekni to ještě jednou, to zní tak hezky!"
"Ale kočičko, vzdyť už jsem to řekl."
"No ale řekni to ještě jednou a tak hezky jako před chvílí."
"Mám rád jenom tebe!"
"Ne, ne, takhle ne. Předtím jsi to řekl líp, víš? Ty už mě nemiluješ a přetvařuješ se. Ale nejde ti to. Já to poznám!"
Převalil jsem na druhý bok a na nočním stolku našmátral krabičku cigaret a zapalovač. "No vidíš, že mám pravdu. Radši budeš kouřit, než abys mi řekl, že mě máš rád. A to je pokaždé stejné. Kdykoliv se tě na to zeptám, hned jdeš kouřit nebo na záchod."
"Ale kytičko, to vůbec není kvůli tomu. Mám tě rád, ale mám i chuť na cigaretu. Je na tom tolik špatného?"
"Ne, není, ale kdybys před tou cigaretou řekl - miluji tě - a pak si ji vzal, taky by tě neubylo."
"Ale vždyť už jsem to řekl!"
"No řekl, ale jen na půl huby. A tak zle, že se mi chtělo brečet, víš, seš bezcitný chlap. Tobě stačí, že mě dostaneš do postele, ale na city kašleš. Ale já ne. Mě ta postel tolik nezajímá. Já především chci, abys mě měl rád!"
"Ale ja te mam rad, vzdyt uz jsem ti to tolikrat rekl!"
"Jojo, víš, kdy jsi to řekl naposledy a opravdově? Tenkrát na plese. Od té doby to jen hraješ, abys mohl být se mnou v posteli. Víš, takovej ty seš!"
"Ale kotě, já tě opravdu miluju. Ses moje nejkrásnější, nejlepší a nejchytřejší kotě májový!"
Típnul jsem cigaretu a přitulil se. "No vidíš, jakej ty seš. Řekneš tři hezký slova jen proto, že se chceš milovat. Jinak bys je neřekl. Už se s tebou nikdy nebudu milovat, abys vědel!"
"Ale pusinko, já tě miluju. A to, že to dělám, patří k lásce, víš? Co by byla láska bez milování?"
"Ano, uznávám, ale copak ty cítíš nějakou lásku? Tebe láska nezajímá. Tebe zajímá jen ta postel a ne já!"
"Beruško, vždyť se stále jen opakuješ a nutíš mě, abych se opakoval taky. Miluju tě, miluju tě, miluju tě!" šeptal jsem ji do ucha a rukou ji hladil překrásná prsa. Moje lepší "já" se bouřilo pod dekou. "Miláčku, miláčku!" ruka sjela z prsou na tvrdé rovné břicho...
"Miláčku," přeskočil mi hlas. "No vidíš! Proč to říkáš s takovým citem jen těsně před tím? Proč mi to nemůžeš říkat s takovým citem pokaždé? Mlčíš, protože si zase připravuješ nějakou vylhanou odpověď. Kdybys mě opravdu miloval, tak bys odpověděl hned. Už nic neříkej, stejně to bude lež!"
"Miláčku, jak si něco takového můžes jen myslet?"
"No vidíš, jak lžeš. Protože já si to myslím."
Stáhnul jsem ruku z břicha a nahmatal novou cigaretu. "A nemiluješ a nemiluješ! Zase budeš kouřit, místo aby ses se mnou bavil. Seš bezcitnej a zlej chlap!"
"Kočičko," típnul jsem cigaretu po prvním prásku a otočil se k ní. "Miluješ mě opravdu?"
"Ano! Beruško, pojď se hezky milovat. Pojď!"
Na dece se vytvoril velky hrbol. "Ty opravdu myslíš jenom na to. Seš jak zvíře! Copak si nedovedeš normálně povídat?"
"Beruško, pusinko, zlatíčko!"
"Pusť, pusť! Nech mě, slyšíš!" Vztekle vstala z postele a postavila se k oknu.
"Miláčku, pojď ke mě. Miláčku, já tě opravdu miluju!"
"Zase lžeš! Říkáš takové věci a v posteli se chováš jako zvíře. Kdybych neutekla, tak bys mě snad znásilnil!"
Já vůl, proč jsem to neudělal? Řekl jsem si v duchu. "Ale miláčku, ty seš tak krásná, že člověk holt někdy ztratí hlavu."
"No vidíš! A už jsi se přiznal. Tobě jde jenom o krásu. Představ si, že bych byla ošklivá. To bys o mě ani nezakop. Všichni chlapi jste stejní, myslíte jen na to. Ale co jsem, co si myslím, co cítím, to vás vůbec nezajímá."
"Ale zajímá. Když tě miluju, tak mě přece všechno zajímat musí. Nemiluju jenom tvoji krásu, ale i myšlenky, nápady - tebe!"
"No vidíš, jak jsi se podřekl. Před chvílí jsi říkal něco jinýho!"
"Miláčku, pojď ke mě. U toho okna nastydneš. Pojď!"
"Dobře, ale slib mi, že budes hodnej."
"Slibuji, pojď!"
Opatrně si lehla vedle me. Přivinul jsem se k ní a vášnivě ji obejmul. "Nech mě! Pusť mě! Před chvílí jsi něco slíbil. Pusť, zvíře!" vyškubla se mi a odvalila se na kraj postele.
"Ses hnusnej a odpornej chlap. Nechápu, jak jsem s tebou mohla půl roku chodit. Vůbec mě nemiluješ, seš hrubej a nemáš mě rád!"
"Ale já tě mám rád!" zkusil jsem se k ní opět přiblížit. "Nemáš! To každá ženská pozná po hlase. To už bys mohl vědět!"
"Mám tě rád," řekl jsem co nejprocítěněji a znovu se o kousek přiblížil. "Nemáš! Kdybys měl, řekl bys to takhle: Mám tě rád! Slyšíš ten cit v hlase?"
"Mám tě rád!" opakoval jsem jak papousek a sevřel prso v dlani.
"Teď jsi to řekl jako sexuální šílenec," rozesmála se. "To musíš takhle: Mám tě rád! Slyšíš ten rozdíl?"
"Ano, slyším. Miluju tě, miluju tě!" obejmul jsem i druhé prso.
"Ne, mně stačí, když pořádně řekneš, že mě máš rád. A pusť!"
"Miláčku, no tak pojď se milovat. Miláčku, lásko..."
"Ne! Já chci pořádně a procítěně slyšet, že mě máš rád."
"Mám tě rád!"
"To neplatí! To říkáš vztekle, to vůbec není z lásky. A přitom se nemáš proč vztekat. No tak, opakuj hezky po mně: Mám tě rád! A pusť mi ty prsa. Řekni to stejně hezky jako tenkrát na plese."
"Mám tě rád!"
"Ne, to není ono!"
"Miláčku, už toho necháme, jo? Budeme se milovat."
"Ne, až to řekneš."
"Co mám furt říkat, vždyť to opakuju jako vůl, furt dokola!"
"No vidíš, že mě nemiluješ, jinak bys to řekl!"
"Miláčku!"
"Pusť!"
"Lásko!"
"Seš jako zvíře, jen ten chtíč!"
"Kočičko..."
"Pusť! Neslyšíš?"
"Zlatíčko..."
"Okamžitě mě pusť! Jdi pryč a už tě nechci ani vidět!"
Vyškubla se mi a odvalila se na kraj postele. Sáhl jsem si pro novou cigaretu.
Boule na dece připomínala stan. "Seš hnusnej, odpornej chlap a mezi námi je konec."
Místo krabičky cigaret jsem nahmatal její punčocháče. Voněly stejně dráždivě jako ona. Krásně pružily v ruce. "Dej mi ty punčocháče a já půjdu!"
Byly tmavé a pružné. Vzal jsem gumu do jedné a paty do druhé ruky a napnul je.
"Vrať mi je, ať můžu jít, když už mě nemiluješ!"
Otočil jsem se k ní a punčocháče jí zasunul pod hlavu. "Co to děláš? Kdybys byl čestnej chlap, tak mi je aspoň vrátíš! Ale... co to děláš?! Jau, ty me škrtíš! Auu, nemůžu dýchat... Pusť, vždyť mě zabi... ach, ješ! Miláč..."
Konečně se přestala zmítat a zmlkla. Uvolnil jsem ji punčocháče u krku, otočil jsem ji na záda a začal se milovat.